Krajina skal – Toulání Lužickými horami I.

Publikace Toulání Lužickými horami – kniha první nazvaná Krajina skal vznikala dlouhých 25 let. Roku 1995 totiž začal autor textu Marek Řeháček „šmejdit“ společně s výtvarníkem Petrem Ferdyšem Poldou v krajině Hrádecka a Žitavska. Fascinace Knihou o Jizerských horách od Míly Nevrlého je tehdy vábila k nalezení „vlastní“ nepopsané krajiny a nalezení jejího příběhu. Zvláště Hrádecko se ukazovalo v těch letech jako velmi příhodné pro takovéto divoké bádání. Šlo o krajinu tehdy až unikátně opomíjenou všemi vlastivědci. Krůček po krůčku se tak s výraznou pomocí města Hrádku nad Nisou a řady zdejších nadšenců dařilo nacházet její minulost, která se ukazovala být až překvapivě pestrá. A z krajiny pískovcových skal v kopcích nad údolím Nisy později vedla přirozeně cesta do německé části hor, které se někdy také nazývají Lužické, ale častěji Žitavské. Autoři na chvíli opustili svět půllitru a boršče s rohlíkem z dnes již neexistujícího hostince U Jelena na hrádeckém náměstí a palivem pohánějícím jejich tvorbu se na nějaký čas stal hackepeter, ono nadrápané syrové vepřové z Kummerova řeznictví u svatojakubského kostela v Žitavě.

Sebrané materiály tak byly tak bohaté, že vydaly na celou knihu popisující tuto pískovcovou zmenšeninu Českého ráje, jakýsi Ráj hrádecko-žitavský, Ráj nad Nisou. Nelézt je v ní možné nejen historii krajiny a její fenomény, jako je například pískovec, lesy, cesty či staré hraniční patníky. Ale také jsou zde pověsti a příběhy jednotlivých skalních oblastí i jednotlivých skal. Příběh Popovy skály, Skalního divadla, Pohádkového dolu či Císařského údolí na české straně, ale také Kelchsteinů, Uhusteinů, Pytle mouky, Oybinské madony a mnoha dalších věží na straně saské. Vůbec poprvé je v knize podrobněji popsána i pestrá horolezecká historie této oblasti, od proslulého výstupu na Fellerovku, přes úctyhodné kousky party lezců okolo fenomenálního Rudolfa Kauschky až po taškářství jednoho ze saských lezců, který Kelchstein zdolával v obleku, který předtím vytáhl z kufru. Přestože stejný autorský tým vydal samostatnou publikaci Oybin – Putování po stopách císaře Karla IV., je i v nové knize značná část textu věnována Oybinu, Töpferu a jeho okolí.

Zpracování publikace je veskrze staromilské. Texty Marka Řeháčka navazují na styl vyprávění, kterým na začátku 20. století publikoval českolipský kněz a vlastivědec Anton Amand Paudler. Ilustrace Petra Ferdyše Poldy mají zase inspiraci v Prouskových a Liebscherových kresbách v knize ČECHY vznikající taktéž v prvních letech 20. století. Kniha tak má navodit především touhu po zklidnění v jemné krajině Lužických hor, naplněné až po okraj příběhy.